“Ptačí hlídka nelení, zimu ptáčkům zpěváčkům v radost promění!”

Ahoj ptačí hlídko,

slíbila jsem ti, že nám tentokráte přiletí do našeho povídání osamělá víla a zdatný silák kulturista. Kdo je ta osamělá víla? A kdo je tím silákem? Pojď se na ně podívat.

Oba jsou to naši věrní Rychlebáci, kteří zůstávají s námi i v těch nejtvrdších mrazech, přesto jsou tolik rozdílní:

Zkus sledovat oba hrdiny najednou a pozorovat jejich odlišnost. Tím zdatným silákem je zvonek zelený a osamělou vílu mi připomíná červenka obecná.

Červenka je samotářka a tichošlápek, zvonek je zase rád v partě a je to docela hlučný týpek.

Červenka má zobáček tenký jako pinzetka, kterým dovedně sbírá hmyz. Zvonek má zobák tlustý a pevný, aby s ním mohl rozlousknout tvrdá semena.

Červenka má ráda svůj oběd někde v klidu na zemi pod krmítkem nebo v úkrytu, zvonek se rád usadí jako pán přímo uprostřed krmítka.

Dva protiklady, každý je jiný.

Zvonek zelený, zdatný silák

Je to statný, olivově zelený pták se zářivě žlutými pruhy v křídlech. Můžeme ho přirovnat louskáčku. Ptačímu louskáčku. Jen se podívejte na jeho zobák – je sice krátký, ale široký a hodně silný. Zatímco sýkorka musí se slunečnicí odletět na větev, aby ji tam rozlouskla a červenka si s takovými semínky vůbec neporadí, zvonek ho rozlouskne přímo v zobáku jako nic. Je silák, takový kulturista mezi pěvci.

Zvonek je na krmítku šéf. Sedne si doprostřed, roztáhne křídla a ocas, aby vypadal větší a nikoho jiného tam nepustí, dokud se pořádně nenají. Ostatní, dokonce i členy své party, straší otevřeným zobákem a skřípavými zvuky. Někdy vydrží sedět na krmítku i několik minut, než se pořádně nají. Postupně i další zvonci jako nějaký gang krmítko ovládnou a mají ho jen pro sebe.

A co červenka?

Červenka obecná, osamělá víla

Pozorovat červenku je tak miloučké! Zatímco zvonci se vrhnou na krmítko jako hlučná parta, červenka samotářka se objevuje v tichosti jako lesní víla. Nenechte se ale zmýlit. I ona dokáže o svůj prostor, hlavně pak na jaře v době hnízdění, s velkou vervou bojovat. Má svůj revír – třeba zrovna vaši zahradu – a ten si hlídá jako rytíř svůj hrad.

A jak vypadá? Červenka má krásně zbarvené, spíše rezavě oranžové oranžové než červené bříško a tváře.

V Anglii se července říká robin a stala se tam symbolem Vánoc, když tamní pošťáci roznášející vánoční přání nosili v předminulém století červené vesty jako ona. Anglické červenky jsou velmi krotké a zvědavé. Ty naše tak krotké nejsou, ale zvědavost jim nechybí, a tak se vám možná odmění za vaši péči tím, že se na vás přiletí na jaře nebo v létě, když budete v klidu na zahradě sedět, zblízka podívat.

A co má červenka na krmítku ráda? Protože má jemný zobáček, semena slunečnice nerozlouskne, ale potěší ji rozdrcená semena nebo ořechy, suché ovesné vločky, maková zrníčka. Celá, nesmí být pomletá, a hlavně bez cukru.

Dobroty sbírá pod krmítkem svým pinzetkovým zobáčkem a vybírá si tahle naše lesní víla z celého menu ta nejmenší a nejlepší sousta.

Proč jsou v zimě pro červenku semena plná tuku tak důležitá?

Přežít mrazivou noc v Rychlebech je pro tak malého ptáčka, jako je červenka, neuvěřitelný výkon. Červenka váží jen asi jako dvě kostky cukru a aby do rána nezmrzla, musí použít několik „vychytávek“.

Tou první vychytávkou je strategie péřové koule.

Červenka se před spaním pořádně načepýří. Načechrá si všechna pírka tak, aby mezi nimi vznikly vzduchové kapsy. Vzduch je totiž nejlepší izolant. Tím se z ní stane dokonalá kulička, která si uvnitř udržuje teplotu kolem 41 °C, i když je venku pod nulou.

Druhou vychytávkou je schovávačka v rychlebském houští. Červenka nikdy nespí na volné větvi jako třeba vrána. Hledá si to nejhustší místo, které najde: Husté smrky nebo ještě lépe jalovce, které nepropustí vítr, břečťan, dutiny stromů, prázdné ptačí budky nebo skuliny mezi kameny, třeba v kamenné zídce.

Třetí vychytávkou je její “ústřední topení”. Aby jí neuniklo z tělíčka teplo přes nohy nebo zobák, schovává si je přes noc hluboko do peří a tam si je zahřívá.

A jedním z nejdůležitějších je noční spalovací motor. Aby červenka v noci udržela stejně jako ostatní malí ptáčci teplotu, musí její srdíčko velmi rychle tlouct. Spaluje tedy tuk, který přes den načerpala ze semen u vašeho krmítka. Během jediné mrazivé zimní noci může tak červenka ztratit až 10 % své váhy! Je to, jako kdyby dospělý člověk přes noc zhubl 7 kilo jen tím, že spí. A celou tu ztrátu jí pak zase můžete pomoci doplnit tím, že jí přichystáte něco dobrého a výživného k snědku.

Zapiš si do deníku: 

Co dobrého najdou k snědku ve vašem krmítku zvonci? A jsou tam alespoň tři druhy potravy, kterou je schopna sníst svým jemným zobáčkem červenka? Co je tam nachystáno pro ni? Rozsypeš jí pod krmítko maková zrníčka?

💡Tip pro ptačí hlídku

Mám pro tebe smutnou zprávu a prosbu o pomoc. Zvonků u nás žel ubývá. Pokud uvidíš na krmítku ptáčka, který je načepýřený, smutný, nikoho se nebojí a má mokrá peříčka kolem zobáku, může to být ptáček nakažený nemocí zvanou trichomonéza. Na vině bývá vlhké krmivo a ptačí nákaza, která se roznáší slinami. Není přenosná na psy kočky ani na lidi, ale mezi ptáky, kteří zůstávají na krmítku delší dobu jako třeba zvonek, se může rychle šířit. Proto jestli tuhle nákazu objevíš, přestaň na čtrnáct dní krmit a popros někoho z tvých dospěláků, aby krmítko pořádně vydezinfikoval a vysušil. Dbej také na to, aby krmení v krmítku nevlhlo. Je to pro ptačí zdraví moc důležité.

A ještě obrázky našich krasavců: