Mám ráda letní tábory. Často jsme jezdívali do Údolí Černého čápa a jednou z mých nejoblíbenějších činností bylo jezdit s vozíkem barelů ke studánce pro vodu. Vodovod jsme na táboře neměli a chladná voda vyvěrající ze země nebo ze skály mě vždycky přitahovala. I vnuk, který vloni poprvé pil na výletě vodu ze studánky obrostlé mechem, byl nadšený.
Vybavuje se mi to všechno dnes, 31. května, kdy je tradiční den Otvírání studánek.
Otvírání studánek je starobylý český lidový zvyk a jeho kořeny sahají hluboko do minulosti, kdy měly studánky pro lidi velký význam.
Lidé v kdysi neměli doma ten přepych, který nazýváme vodovodním kohoutkem a byli závislí na studních, pramenech nebo studánkách. Aby byl zajištěn přístup k pitné vodě, tak bylo nutné po zimě vyčistit prameny a studánky od napadaného listí, od bahna a větviček a čištění studánek bylo spojené s tradicemi a rituály. Studánky se tak čistily nejenom fyzicky, ale i symbolicky modlitbami a zpěvy.
Studánko hlubáňko, studánko rubínko,
buď vždycky čistá, a pro zdraví jistá.
I studánky chtějí být čisté, tak jako děti vy jste;
i jim se stýskalo už po jaru.
Vždyť každá studánka v lese na hladině nebe nese,
kdyby jí nebylo, o zem by se rozbilo.
(Bohuslav Martinů, Otvírání studánek I.)
Dnes máme v každém bytě vodovodní kohoutek s pitnou vodou, a tak by se nám mohlo zdát, že studánky už nejsou důležité, ale opak je pravdou. Nejsme to totiž jenom my, kdo se chce v létě v lese napít chladné čiré vody. V přírodě je mnoho organismů, které jsou na vodě závislé. Voda je pro ně zdrojem života.
A tak se na mnoha místech tradice otvírání studánek obnovuje, a to je dobře.
Chcete si najít nejbližší studánku, navštívit ji, podívat se, v jakém je stavu a případně ji dát do pořádku? Mrkněte se do mapy Národního registru pramenů a studánek. Najdete tam informace o evidovaných studánkách a pramenech ve vašem okolí a můžete se zapojit do jejich péče. Je to krásný způsob, jak oslavit s vaší studánkou její probuzení, zachovat tradice a udělat něco pro přírodu.
Tak je to u nás každý rok v máji,
děti studánkám prameny jak srdce zemi otvírají,
aby i na horách byla hojnost úrody.
Aby pramen uživil potoky a řeky,
z hlubin vynesl písek měkký
a bystřiny jím překlenul na brody.
I studánky musejí býti v máji čisté,
tak jako, děti, vy jste;
i jim se stýskalo už po jaru.
Nejedna studánka malá se o pramínek bála,
aby nezapadl do kalu, do bahna a do kamení,
tak jako člověk do soužení,
ani trochu vláhy by v ní nezbylo.
Vždyť každá studánka v lese na hladině nebe nese,
kdyby jí nebylo, o zem by se rozbilo.
(Bohuslav Martinů, Otvírání studánek II.)
