Napadlo by vás, že banán, který jste možná měli dnes k svačině, je geneticky naprosto stejný jako ten, který jste snědli před deseti lety?

Většina dětí i dospělých banány miluje. V Česku se jich ročně sní více než 140 tisíc tun, a to znamená, že průměrně každý z nás sní více než 12 kg banánů za rok.  Banány patří spolu s jablky a citrusovými plody mezi naše nejoblíbenější ovoce, ale málokdo o banánech přemýšlí jako o biologickém unikátu, který je právě teď v ohrožení.

Jak to myslím? Téměř všechny banány, které můžeme u nás v obchodech koupit, patří k jedné jediné odrůdě – k odrůdě Cavendish druhu Musa acuminata, to je česky banánovník zašpičatělý.

Zvláštní název, že? A ještě zvláštnější na těchto banánech je to, že byly už docela dávno vyšlechtěny tak, aby neměly žádná semena, a proto se musí množit řízkováním. To znamená, že každá nová rostlina je klonem té původní, a miliardy banánovníků na naší planetě jsou jako přes kopírák, jsou geneticky identické. Žádná rozmanitost.

Proč to není dobré? Takhle vypěstované rostliny mají stejný imunitní systém, a to z nich dělá snadný cíl pro nemoci. V současnosti je největší hrozbou houbové onemocní označené jako TR4, a protože jsou banány Cavendish na toto onemocnění náchylné, může se kdykoli infekce začít šířit světem neuvěřitelnou rychlostí a způsobit pěstitelům ztráty celých sklizní.

V botanické zahradě Kew Gardens jsem se v části skleníku s banánovníky dočetla, že vědci teď zápasí s časem, aby zajistili, že o banány na našem stole nepřijdeme.

Tenhle banánový příběh je pro nás skvělou ukázkou toho, jak je nezbytná rozmanitost v přírodě. Čím pestřejší jsou zahrady a pole, tím lépe dokážou čelit nemocem a změnám.

Když jezdívám do východní Afriky, mohu tam vidět malé farmy s různými druhy a odrůdami banánovníků – od malých baby banánů pěstovaných na svazích Kilimanjara, po různé odrůdy škrobových banánů určených k vaření a pečení v Kahe na zahradě maminky Petra, manažera dětského domova, kterého už znáte z některých předchozích příspěvků, až po červené a oranžové banány pěstované na Zanzibaru. Tyhle malé zahrady a farmičky jsou pestré a proto nejsou tak silně ohrožené jako velké monokultury.

Myslím si, že odpověď na možnou “banánovou krizi” nenajdeme v nekonečných lánech plantáží, ale v pestrých zahradách. Příroda nám možná právě skrze ty banánovníky posílá jasný vzkaz: Jednotvárnost je nebezpečná. Síla je v rozmanitosti, v biologické diverzitě.

Až si příště budete pochutnávat na banánu, tak si, prosím, na to vzpomeňte a nechte pracovat svou představivost, jak to udělat, aby i místa, která obhospodařujeme, mohla být živou bankou rozmanitých genů.