Každý rok 22. dubna vzdáváme hold naší Zemi. Vyrážíme do terénu, kde sbíráme odpadky, které do přírody nepatří, a vůbec staráme se o to, aby příroda kolem nás vzkvétala.

Na zahradách hrabeme listí tam, kde chceme dát prostor jarním květům, sází se nové stromky a keře, připravujeme záhony pro jarní setbu. Prostě po zimě to chce pořádný jarní úklid.

Péče o zahradu má ale více tváří. Kromě té viditelné práce, kdy dáváme věci do pořádku, existuje i péče, která spočívá v tichém respektu k tomu, co je přirozené, co je přírodní. Někdy totiž to, co na první pohled vypadá jako nepořádek, může být jedním z nejcennějších koutů naší zahrady.

V našich končinách mají lidé obecně obavy z tzv. divočiny. Bojíme se, že hromádka kamenů a větví bude působit zanedbaně, že se nám zahrada vymkne z rukou, že přestaneme mít nad ní kontrolu a přivedeme si do ní živočichy, kteří nám zničí úrodu. Opak je ale pravdou. Nevěříte? Pojďte se na to podívat očima světových odborníků.

Inspiraci jsem pro vás tentokrát čerpala v proslulých britských Kew Gardens.

V této světoznámé botanické zahradě najdete kromě skleníků a nádherně upravených záhonů i vysokou trávu a také hromady větví. Aby vás to při prohlídce Kew Gardens nepřekvapilo, přidali k tam k těm větvím ceduli s nápisem: „Deadhedge in progress“ – tedy přírodní plot z mrtvého dřeva ve výstavbě.

Proč v tomto nádherně upraveném květinovém ráji nechávají hromady suchých větví? My máme pocit, že když tráva není střižená na milimetr a větve nejsou uklizené v biopopelnici, zahrada nám přerůstá přes hlavu. Toužíme po anglickém trávníku bez pampelišek a sedmikrásek a bojíme se, že mrtvé dřevo v zahradě – větve nebo špalky –  a lákají škůdce.

Opak je ale pravdou. To, co my vnímáme jako chaos, je pro přírodu dokonale funkční systém.

Květy v trávníku jsou potravou pro včely a čmeláky, a přírodní ploty vyplněné větvemi, listím a suchou trávou jsou bezpečným přístavem pro ptáky a ježky i domovem pro užitečný hmyz, který nám pomáhá bojovat se škůdci. Například střevlíci. Ti taková místa přímo milují. Na zahradě nám pak pomohou zatočit se slimáky. A larvy drabčíků, které se tu líhnou? Ty si pochutnají na slimáčích vajíčkách ještě dříve, než nastane problém.  Také pavouci slíďáci, kteří se v klestí ukrývají, jsou v zahradě užitečnými pomocníky.

Tenhle přírodní plot je i bariérou, která pomáhá chránit ty nejkřehčí rostlinky před větrem. Naše zahrady nepotřebují plastové zástěny. Bariéry a ploty z přírodního materiálu je plně nahradí.

V neposlední řadě je to také projev důvěry, že se příroda sama dokáže postarat o to, co vytvořila. Nic z toho tady totiž není odpadem. Všechno se postupně v čase zrecykluje a promění v cenný humus.

A naše výzva ke Dni Země?

Není třeba začít hned zítra stavět takové velké přírodní bariéry, jako jsou ty na fotografiích z Kew Gardens. Stačí nepořizovat nové umělohmotné ploty, plůtky a zástěny, ale využít to, co nám zahrada sama dává, a také přestat vnímat každou spadlou větvičku jako nepřítele, protože příliš uklizená zahrada může být zahradou bez života.