Letní prázdniny konečně odstartovaly a s nimi se vrátil i naše oblíbené „Superčtvrtky“. Ve čtvrtek 2. července 2026 se u nás sešlo 18 dětí ve věku od 6 do 12 let z Javorníku, Uhelné a Bernartic. Hlavním cílem pro tento den bylo vytvořit z dětí skvělou partu a naučit je táhnout za jeden provaz. A jak se ukázalo, šlo jim to naprosto skvěle.

První prázdninové dobrodružství začalo úderem deváté hodiny ranní. Protože se některé děti mezi sebou ještě neznaly, pustili jsme se hned na úvod do výroby originálních jmenovek. Každý si vytvořil svou vlastní vizitku, což nám všem velmi usnadnilo první krůčky k novým přátelstvím.  

Potom se děti vzájemně představily, popovídaly si o tom, co od léta a našich společných čtvrtků očekávají a vedoucí jim připomněli důležitá pravidla bezpečnosti, aby si každý z nás odnesl jen ty nejkrásnější vzpomínky.  

Jak je důležitá je v životě spolupráce? To si děti vyzkoušely hned při první aktivitě zaměřené na život na venkově. Nejprve jsme si společně popovídali o tom, co všechno se pěstuje na naší farmě v Ekocentru, jaká zvířata tam chováme, jak se jmenují jejich příbytky, i jaké stroje a nářadí jsou k práci zapotřebí.  

Následně se děti rozdělily do dvou týmů a dostaly za úkol oživit maketu farmy, na které spousta věcí chyběla. Spolupráce fungovala skvěle – děti se okamžitě domluvily, kam umístí budovy, ohrady pro zvířata i pole s plodinami. Za chvíli už v ekocentru panoval tvůrčí šum, jak všichni soustředěně kreslili, vybarvovali a vystřihovali. Výsledkem byly dvě nádherné, pestrobarevné makety.

Za odměnu po dobře odvedené práci čekala na děti svačinka v podobě domácí buchty, po které se jen zaprášilo.

S plnými bříšky jsme se přesunuli na čerstvý vzduch. Venku na děti čekala série seznamovacích a sportovních her, u kterých se všichni pořádně vyřádili. Čas utíkal jako voda, a než jsme se nadáli, byl společný oběd.  

Odpolední program sliboval pořádné osvěžení, které v horkém červencovém dni přišlo vhod. Děti se rozdělily do dvou týmů a každý dostal své tajné číslo. To určovalo, kdo se s kým utká v napínavé vodní hře. Cíl byl jasný: získat míč a přitom zůstat pokud možno v suchu. Soupeři se mohli navzájem polévat vodou, což vyvolalo obrovskou vlnu smíchu a zdravé soutěživosti. I když zapamatovat si své číslo dalo občas zabrat, všichni bojovali s plným nasazením.

Po vodní bitvě přišlo vhod zklidnění u šťavnatého melounu. Společně jsme pak v kruhu zhodnotili, jak se nám první den líbil a děti navrhovaly, co by chtěly podniknout příště.  Jak znám vedoucí, mají se děti celé léto na co těšit.

Napsáno podle zprávy Věrky Rumanové