Listopad je blátivý měsíc. Ze všech dvanácti měsíců je asi nejblátivější. A taky pěkně studený. Nevím jak vy, ale já si dnes večer musela vzít vlněné ponožky, uvařit čaj a zapálit svíčku, abych se trochu zahřála. Za okny tma, prší a docela to tady profukuje.

Vzpomínám si na to, když jsem byla malá a byla na návštěvě u babičky. To jsem ráda zalezla večer pod duchnu – to je obrovská peřina naplněná jemným peřím –  a babička mi vyprávěla pohádky o květinách, stromech, vzácných kamenech nebo mi četla. Měla jsem a mám moc ráda také básničky, hlavně ty, ve kterých se můžu v představách přenést na louku nebo do lesa. A mám ráda i ty dětské, které jsou nádherně zpěvné.

Dnes sáhnu po jedné starší knížce s nádhernými ilustracemi malíře a ilustrátora Josefa Palečka. Je to knížka básniček pro děti. Jmenuje se Síťka na motýly a napsal ji Jiří Václav Svoboda.  Vybírám z ní pro potěšení tuhle podzimní básničku. Možná ji znáte.

 

Listopad

Jiří V. Svoboda

V listopadu listí padá
hlíně na prokřehlá záda.


Země má to listí ráda.

I ten potok má je rád.


Může přece si s tím
listím na lodičky hrát.

 

 

Tentokráte jsem otevřela knížku Jiřího V. Svobody Síťka na motýly jenom v představách, nejsem totiž doma, ale až zase budu, sáhnu po ní doopravdy, vytáhnu si ji z knihovny a otevřu. Vůbec mi nevadí, že je pro mladší školáky. Mám totiž tyhle jednoduché rytmické verše opravdu ráda. Máte ji doma taky? Jestli ne, tak si ji půjčte v knihovně, zalezte si pod peřinu a začtěte se do ní. A pak si také můžete zkusit nakreslit některou z ilustrací.

Přeji vám krásný listopad.