Ráno tma, večer tma, celý den šero. Také se už těšíte na vánoční světýlka, symbol toho, že žádná temnota netrvá věčně?
Pojďme se dnes společně podívat na to, jak se vánoční stromeček dostal do naší tradice slavení Vánočních svátků.
Starověké kultury, jako například Římané nebo Germáni, slavily ke konci prosince Zimní slunovrat – návrat světla a naději pro nové jaro. Bylo to symbolické vítězství světla nad temnotou. A křesťanství? To se nikdy nesnažilo přírodu a její cykly potlačit, ale spíše je povznést a dát jim hlubší smysl. Církev tedy moudře umístila narození Ježíše do tohoto období. Tím proměnila oslavu Slunce v oslavu Krista jako zdroje veškerého světla a života.
Příběh Vánoc je narozením malého bezbranného dítěte, Spasitele, do skromného prostředí, aby se z Jeho narození mohli radovat naprosto všichni. Je to pro nás lekcí minimalismu. Žádné zbytečnosti. Skutečná hodnota je totiž v bytí, ne v hromadění věcí.
Stromky – zelené jedličky – byly původně ve středověkých kostelích v Německu zdobené jablky. Byly dekorací pro vánoční “Hry o Ráji” a symbolizovaly strom poznání. Tahle dekorace se postupně dostala i do domovů a věřilo se, že stromek dům i rodinu ochrání. Jablka pak byla nahrazena cukrovím, oříšky a papírovými květy. První dochované zmínky o plně zdobeném stromečku pochází z Německa z přelomu 16. a 17. století a v 18. století se stromky začaly zdobit i svíčkami.
Do našich zemí přišel stromeček relativně pozdě. Poprvé ho u nás postavil a nazdobil pro své přátele ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich. Bylo to v Praze v roce 1812. Zvyk se zpočátku ujal jen u bohaté šlechty a do běžných venkovských domovů se rozšířil až na konci 19. století.
Dnes stromečky pro náš dům nehledáme v lese při prořezávání náletů, ale pocházejí z masové produkce. Jak snížit negativní dopad jejich produkce na životní prostředí? Podělte se s námi o to, co vás napadne.
