Nádherně prosluněné a barvami prozářené podzimní dny lákají k výpravám. Jedním z takových výletů bylo pro děti z komunitních center v Uhelné, Bernarticích a Javorníku setkání v Ekocentru v době podzimních prázdnin. Autobusem nebo vlakem, pak kousek pěšky, a už byly spolu se svými vedoucími na místě.

Co bylo cílem tohoto setkání? Pozorování podzimní přírody, povídání si o ní a o její ochraně, podzimní tvoření a další vědomostní i pohybové hry.

Děti si na připravených stanovištích vyzkoušely, jestli nezapomněly, jak se třídí odpad, jestli by se neztratily ve světě, jestli dovedou přiřadit stromům a keřům jejich plody, a také jak jsou obratné. To si ověřily při skákání v pytlích a hodu na cíl.

Když děti prošly všechna stanoviště a splnily připravené úkoly, jejich kartičky se zaplnily, ale tím to neskončilo. Bylo nutné vyplnit pracovní list, na kterém různí živočichové hledali cestu ke své potravě. Děti se pečlivě soustředily, a tak se jim i tento úkol podařilo splnit.

A potom? Potom se společně povídalo o stromu, který je pro děti jedním z nejoblíbenějších. Hádejte, který to asi je. Má dlanitě složené listy, na jaře kvete nádhernými květy a na podzim se z něj sypou lesklé hnědé plody.  Jestli tipujete, že je to jírovec maďal, tak jste to uhodli. Ano, právě pod jírovcem kluci i holky hledají na podzim kaštany. Hnědé, lesklé, hladké, čerstvě vyloupnuté ze své pichlavé slupky.

Tentokráte ale pro ně připravila tašku kaštanů teta Věrka, a tak se mohly pustit hned do tvoření. Úkol zněl, že si každý z nich má vyrobit kaštanové zvířátko. Po chvíli snažení a za pomoci našich dospěláků se to všem podařilo a zvířátka byla na světě. Vznikli krásní ježci, originální pavouci, housenky, pejsci, mravenci i žirafy, a po společném úklidu následovalo překvapení, kterým bylo občerstvení.

Když se děti posilnily, rozdělily se do tří skupin a našly si krásně vybarvené listy, aby z nich společně vytvořily v trávě obrazy.

Před návratem domů děti spolu se svými vedoucími ještě den vyhodnotily a vymýšlely, co by chtěly zažít při příštím setkání.

Děkujeme Věrce Rumanové za organizaci, zaslané fotografie i zprávu, podle které bylo toto povídání napsáno, a Věrka děkuje za vydatnou pomoc svým spolupracovnicím Zuzaně Filipčukové, Danuši Mrlinové, Tamaře Němcové, Marcele Petrošové, Márii Červeňákové a také Stanislavě Pechové.